Zaměstnávání lidí starších 50 let pomohou poznatky z Finska a Nizozemska

Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR ve spolupráci s Masarykovou univerzitou odstartovala projekt, který by měl s využitím principů tzv. Age Managementu pomoci vyřešit problém vysoké nezaměstnanosti lidí starších 50 let. Age Management představuje souhrn postupů, jak zohledňovat z pozice zaměstnavatele věk zaměstnanců tak, aby byl maximálně využit jejich potenciál a zkušenosti. Čeští experti přitom využijí poznatky, které už se osvědčily v Nizozemsku.
Připravuje se mimo jiné studie, která bude ověřovat nově vytvořené vzdělávací moduly na vzorku 190 osob. Jejich hodnocení pak bude sloužit jako podklad při zavádění změn v oblasti pracovně lékařské péče.

Nelogické upřednostňování mladých

„V Česku se dává jednoznačně a někdy až nelogicky přednost mladším lidem před staršími. Přitom když jsme začali sbírat data a příklady dobré praxe z firem, tak zaměstnavatelé často říkali, že si uvědomili, jak jim mohou být starší lidé užiteční,“ uvedl Petr Novotný z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
„V ČR je koncept Age Managementu zatím na začátku a ještě trochu neznámý. Právě dobré zkušenosti a příklady dobré praxe ze zahraničí mohou být významným přínosem pro jeho prosazování do života v ČR a mohou pomoci změnit přístup společnosti a hlavně zaměstnavatelů k zaměstnávání starších lidí,“ uvedl Jan Dobeš, náměstek ministra pro Evropskou unii, mezinárodní spolupráci, sociální začleňování a rovné příležitosti ministerstva práce a sociálních věcí.

Spojení domácích a zahraničních zkušeností

Na vytváření nových opatření spolupracují odborníci z Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, Úřadu práce České republiky a jeho brněnské krajské pobočky a obecně prospěšné společnosti Gender Studies. Zahraniční zkušenosti budou čeští experti čerpat od organizace Blik op Werk, která se aplikací nástrojů Age Managementu dlouhodobě zabývá v Nizozemsku.

Index rovnováhy požadavků a možností

Kromě pilotního ověřování nových vzdělávacích modelů se rovněž připravuje vzdělávání pracovníků ústředních orgánů státní správy a úřadů práce. Dojde tak na aplikaci ve Finsku vyvinutého indexu pracovní schopnosti (Work Ability Index - WAI), který pomáhá vytváření rovnováhy mezi individuálními pracovními možnostmi zaměstnance a pracovními požadavky, jež jsou na něj kladeny.
Projekt s názvem Implementace Age Managementu v České republice je financován z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost Žába na prameni, o.s.

Zavedou Britové kvóty?

Pokud selže doporučení, stanou se prý reálnou možností.
Britský ministr obchodu Vince Cable oznámil, že pokud firmy dobrovolně nedosáhnou čtvrtinového podílu žen ve svém vedení, zváží zavedení přísnějších opatření, například kvót. Právě kvóty hodlá v evropském měřítku prosadit také eurokomisařka Viviane Redingová.
Britská vláda se přitom proti evropské směrnici na čtyřicetiprocentní zastoupení žen v nevýkonných funkcích správních a dozorčích rad velkých firem staví od začátku. Už v době příprav návrhu iniciovala společný dopis členských zemí předsedovi Evropské komise s doporučením, aby se účinná opatření zaváděla na národní úrovni.

„Dobrovolný“ pokrok se loni zpomalil

Kabinet si už před dvěma lety vytýčil jako cíl takovým „dobrovolným“ doporučením zvýšit zastoupení žen ve vedení firem na 25%. Ovšem nedávné šetření fakulty managementu na univerzitě v Cranfieldu ukázalo, že se v druhé polovině loňského roku pokrok v britských společnostech viditelně zpomalil. Právě k tomu britský ministr obchodu nyní poznamenal: „Když nesplníme cíl, tedy 25%, stanou se povinné kvóty reálnou možností. Firmy by neměly podléhat iluzi, že vláda nepřijme přísnější opatření, pokud to bude nevyhnutelné.“

Přesvědčí firmy jen povinné kvóty?

Nelze přitom nevzpomenout, co Viviane Redingová mnohokrát zopakovala při prosazování návrhu evropské směrnice: „Nemám v oblibě velké zásahy, ale dospěla jsem k tomu, že to je jediný způsob. Snažila jsem se nejdřív přesvědčit firmy, aby zvýšily zastoupení žen samy, ale s nulovým výsledkem.“
Zpráva z Cranfieldu uvádí mj., že v říjnu 2012 neměla ani jedna ze 47 britských firem ženu ve funkci předsedkyně představenstva, podíl mužů a žen na místě výkonného ředitele byl 94% ku 6% a zastoupení žen v dozorčích radách a představenstvech činilo 19 %. Na první příčku pomyslného žebříčku se dostal módní dům Burberry, kde jsou na osmi ředitelských postech tři ženy.

Firmy musí plně využít potenciál žen

Spoluautorka správy Susan Vinnicombeová připomněla, že samotné centrum, které šetření provádělo, je proti kvótám, protože „šéfové musí pochopit výhody rodové diverzity a zavázat se k jejímu dosažení“. „Bohužel příliš mnoho šéfů se rozhodlo tuto záležitost ignorovat v domnění, že se to ztratí. Náročná legislativa Viviane Redingové je v běhu a jde mnohem dál než doporučení,“ dodává.
„Není v pořádku, že muži nadále dominují v řadách našich top firem,“ komentuje britská ministryně pro ženy a rovnost Maria Millerová. „Nejde ani tak o politickou korektnost, jako o dobrý obchodní smysl. Firmy musí jednat teď, aby plně využily potenciál žen a pomohly maximalizovat ekonomický růst Británie.“

Karel Polanský (ŽNP)

Jak se Evropa vypořádá s demografickou krizí?

Stárnutí a úbytek obyvatel prvním signálem nebezpečí
Pokud budou evropští státníci upřímní sami k sobě, musí přiznat, že finanční krize není jedinou hrozbou pro budoucí prosperitu Evropy. Starý kontinent se ocitá v počáteční fázi demografické krize, na níž není o nic víc připravený než tomu bylo u potenciálního kolapsu eura.

Vrásky na východě, jihu, ale i ve středu kontinentu

Stárnutí a citelný úbytek obyvatel Evropy jsou prvními signály neúprosně se blížícího nebezpečí. Některé evropské země jako Británie a Francie se už dlouho těší vysoké porodnosti a zaznamenávají vysokou úroveň imigrace, takže je pravděpodobně čeká zdravý populační růst po celá desetiletí. Ale mnohé východní a jižní evropské země, stejně jako některé středoevropské státy (Německo a Rakousko) se dočkají rapidního poklesu. V důsledku toho bude pravděpodobné následovat pokles ekonomiky a takřka jistě také oslabení sociálních záchranných sítí.

Nepříznivý dopad na sociální systémy evropských států

Pokud nedojde k podstatnému nárůstu porodnosti, zůstane pro tyto země jediným realistickým řešením masivní imigrace. Zatím právě ony se totiž potýkají nejvíce s velkými populačními ztrátami. V Polsku nyní žije asi 39 milionů obyvatel a je pravděpodobné, že v roce 2060 jich bude o 7 miliónů, tedy o více než pětinu méně. V Německu jsou prognózy poklesu ještě pesimističtější. V roce 2003 (kdy počet obyvatel dosáhl vrcholu) zde žilo téměř 83 milionů obyvatel a do roku 2060 má tento počet klesnout o téměř 20 milionů obyvatel.
Průvodním zjevem bude nepříznivý vliv na věkovou strukturu. V roce 1960 jen 11,5% Němců dosáhlo věkové kategorie 65 let a starší. Do roku 2060 se čeká nárůst na téměř 33%. V Itálii roku 1960 průměrný Ital (nebo Italka) dosahoval průměrného věku 31,2 let, zatímco v roce 2060 mu bude přes 50 let. Stárnutí stále většího počtu obyvatel činí sociální systémy evropských států v současné podobě neudržitelnými.

Imigrace jako jediné realistické řešení

Jediným realistickým způsobem, jak zabránit katastrofálním následkům vylidňování je přijmout masovou imigraci. Ale proud imigrace, které by byl potřeba ke zmírnění nejzávažnějších tlaků na evropské ekonomiky, je ohromující. Navíc pro evropské země bude mnohem obtížnější dosáhnout potřebné úrovně čisté migrace, než se na první pohled zdá. Např. v posledním desetiletí průměrně každý rok opustilo svou zemi zhruba 700.000 Němců. Takže Německo, aby vyrovnalo emigrační ztráty a populační výpadek by pravděpodobně potřebovalo přijmout v příštích 50 letech více než 1 milión přistěhovalců ročně.
Čísla ukazují, že pokud se Německo, Polsko a Itálie (ale i další země) chtějí vyhnout demografickému a ekonomickému poklesu, budou muset akceptovat vyšší příliv migrantů než Spojené státy po většinu minulého století. Ovšem Amerika byla založena jako země přistěhovalců, kdežto Němci, Poláci a Italové mají zatím přísnější smysl pro národní identitu. K tomu rychlý vzestup evropského pravicového populismu v posledních 20 letech zřetelně ukazuje, jak je mix mezi novou realitou masové imigrace a pokračující oddanost národní, či národnostní myšlence potenciálně výbušnou záležitostí.

Voliči mohou po určitou dobu klamat sami sebe

Podle expertů existují tři možné vize budoucnosti. V první variantě rozšířené protiimigrantské nálady spolu s rostoucí mocí populistů odvrátí mnoho evropských vlád od dalšího otevření svých hranic. Voliči mohou po určitou dobu klamat sami sebe, ale trpká pravda je, že následkem by bylo půlstoletí ekonomické stagnace a radikální demontáž evropského sociálního státu.
Druhá možnost uvádí, že se evropským šéfům podaří donutit zdráhající se populace, aby přijímaly více přistěhovalců. Čímž by vznikl potenciál pro obnovení hospodářského růstu a předpoklad pro udržení důchodových a zdravotnických systémů na kontinentu.

Multietnická společnost jako východisko pro budoucnost

Třetí, nejoptimističtější scénář předpokládá, že by Německo, Itálie, Polsko (a další „ohrožené“ země) přistoupily na americké a kanadské modely a otevřely se jako skutečné destinace přistěhovalců. S podmínkou, by se nově příchozí zavázali řídit zákony svobodné a demokratické společnosti. Samy však musí připustit existenci odlišných kulturních či náboženských zvyklostí či rituálů.
V současnosti je právě poslední scénář považován za nejméně pravděpodobný. Ale pokud se evropské země, jejichž populace má v nadcházejícím desetiletích rychle ubývat, chtějí vyhnout nebezpečí ekonomického kolapsu a občanské nespokojenosti, nemají jinou možnost, než vytvářet multietnickou společnost slovy i skutky. Pokud tak neučiní, bude fakt, že nesdílejí společnou evropskou měnu, nejmenší z jejich starostí.

(KAP, zdroj: internet)