Zwyrtek Hamplová (Nezávislí): Dívky, připravte se. Za pár let přebíráte tuto zemi

Tak jsme zase klesli, paní Milerová. Hovořím o pozici České republiky ve výzkumu rovného postavení žen a mužů. Zase jsme horší. Ženy sice rovnoměrně vzděláváme, ale už je nepouštíme do politiky ani na trh práce tak jako muže. Jsou hloupější a méně schopné?

Ne. Jsou chytřejší a více schopné. A často také více pracovité, praktičtější, mají vyšší sociální cítění a podle mých zkušeností i emocím podléhají méně než muži. Výjimky pouze potvrzují pravidlo. Nepatřím mezi ortodoxní feministky. Naopak. Od muže očekávám muže, od ženy ženu. To znamená i se všemi odlišnostmi, které obě pohlaví mají. Jenže si v posledních letech všímám jednoho zvláštního jevu – ženy se stávají muži a muži ženami. Minimálně v rodinách. A nehovořím o operaci pohlaví.

Zkrátka ženy řídí rodiny, kde mají většinou hlavní slovo, a tak nějak se spoléhá, že všechno zařídí a rozhodnou, zatímco muži se jich ptají, jakou si vzít i kravatu do práce. A opět jen výjimky potvrzují pravidlo. Když jsem se stala starostkou města, místní tisk psal ne o mých vizích, profesní dráze, ale o tom, že jsem žena, a jaká to je pro mé město mimořádná událost. Ta mimořádná událost ovšem nesmí spočívat v tom, že mám větší prsa a nosím vysoké lodičky. Ta má spočívat v tom, že jsem odborně profilovaná, v zastupitelstvu od roku 1998 a poslední tři volby mi lidé dali nejvíce hlasů. To by měly být argumenty, pro které bylo možné označit mou volbu snad za správnou. Že jsem žena? No jistě, toho si ale přece všimne každý.

Z pozice starostky tzv. řídím i muže. Úkol vyšší náročnosti jsem nemohla získat do vínku. Hašteřiví, hádaví, někdy až hysteričtí, vedoucí půlhodinové monology, které otravují všechny, pomlouvající se napříč spektrem. Kdo nezažije, neuvěří. A ženy jsou ty, které je uklidňují, nabádají k nadhledu, a trpělivě poslouchají to, pánové prominou, žvanění o ničem. V těch situacích v duchu volám po matriarchátu, a klidně budu, obrazně řečeno, zase urdržovat oheň v jeskyni.

Pokud jde o politiku, pak ženy se do ní nehrnou právě pro to – kdo by ten mužský element poslouchal – hodiny o ničem, zatímco doma je třeba kde co. Jenže na druhé straně je třeba zvednout káravě prst i k nám ženám – proč děláme pánům, stafáž na nevolitelných místech, když nahoře není žádná z nás? Pak se nedivme, že nás neberou vážně. Ano, pomůžeme, a půjdeme na kandidátku, ale nahoře to bude padesát na padesát. Bez jakýchkoli zákonem stanovených kvót. Jinak máte smůlu, hrajte si to divadlo sami.
Firmy, alespoň některé, už naštěstí pochopily, že mít v čele schopnou ženu je terno. A taky je jich tam čím dál více, i když stále ne dost. Ale byznys je o číslech, a půjde to tam přirozenou cestou. Kdo bude chtít uspět, a bude volit mezi méně schopným mužem a schopnou ženou, zvolí jasně podle pojmy u „schopný“. Protože jen to mu ten zisk přinese.

A že ženy podléhají emočním kolapsům? Tak nevím – nepadla poslední vláda kvůli nezvladatelně až patologicky zamilovanému muži? Chladnokrevná a pragmatická v tom vztahu byla žena. Nesvědčí to o něčem v naší společnosti?
Jistě. A rovněž o tom, že tento blog má velmi pravdivé jádro. Ženy se stávají silnějšími než muži – a je jen otázkou času, kdy to generace našich dcer přetaví do jiných čísel svých zastoupení kdekoli. A umím si představit, že za takových padesát let budou vycházet články na téma, jak zajistit mužům rovné postavení ve společnosti. Protože oni své pozice svými lidskými vlastnostmi a často slabošským postojem k životu vyklízejí – jen si to zatím neuvědomují. A je to škoda – není nic přitažlivějšího pro ženu, než přirozeně sebevědomý muž, ke kterému může obdivně vzhlížet. Ale těch je, bohužel, zoufale málo. Čísla nečísla.
Takže se, milé dívky, připravte. Za pár let přebíráte tuto zemi.

(Zdroj: Parlamentní listy, 8. 3. 2014)